Tahle báseň není pro tebe
Sobota v 3:13 | ErJa
|
Psaná tvorba
Tahle báseň není pro tebe
Odpolední hodině francouzštiny už odzvonilo.
Černý trenčkot si pevně utahuju v pase
a ze školy vycházím do studeného,
ale jasného březnového dne.
Je sucho, stromy jsou holé,
betonová krajina nedýchá,
jen nebe je zářivě modré.
Zapaluji si cigaretu za chůze,
nikdy jsi mě nemiloval.
Jenže já tebe taky ne,
uchechtnu se
a dál myslím na toho s modrýma očima
s očima modrýma právě tak
jako je dnešní nebe.
(březen 2012)
Láska je kus hovna
21. prosince 2011 v 16:00 | ErJa
|
Psaná tvorba
Láska je kus hovna
Jdu po náměstí
s cigaretou
poprvé po čtvrt roce
kouřím cigaretu
koupila jsem si krabičku
modrejch Lucky Strike
a je mi tak nějak dobře
Vypadám jak největší dekadent
a taky vlastně pozér
nekoukám na masy protijdoucích
lidí, pomalu klapu svými podpatky
pokuřuju, v ruce si nesu
Charlese Bukowskiho,
Láska je pes, Beethovenova Sedmá,
třetí cigareta a nikotin mi pomalu
jde do hlavy
mám prázdné oči,
mokrý sníh mi padá do vlasů
a ty se kroutí
je mi to jedno
Potkávám Tě
s ní
a ironicky se ušklíbnu
doufám, že se zlobíš,
že mě vidíš s cigaretou v ruce
oba mi máváte
je mi z toho
zle
Jdu na nádraží
a sedám si v kavárně,
piju kafe
s mlíkem a cukrem
cigarety mám v kapse
uklidňuje mě to
píšu tohle do svýho skicáku
nazvat to básní
připadá mi troufalé
sedim tu a sleduju svůj autobus,
jak odjíždí.
Telefonuju sestře,
Za tři dny jsou Vánoce.
ještě 1. 11. 2011
1. listopadu 2011 v 21:46 | ErJa
|
Deník
Jo, dobře, možná jsem se minule trochu unáhlila. Mám moc velký smysl pro nostalgii na to, abych to tady úplně ukončila. Když jsem psala předchozí článek, byla jsem docela v ráži, poslední dobou mě zkrátka štve nějak moc věcí a teď to ve mně nějak vybuchlo - jenže v té podobě, jak by to vypadat nemělo. Vždyť už sem ani nedokážu napsat, jak se doopravdy cítím. Proto si za rozhodnutím založit úplně nový a přísně utajený blog stojím. Teď jsem mnohem klidnější a je to právě díky pár hodinám práce na mých nových stránkách.
Mám tenhle blog příliš ráda, přecejen mě provázel více než třemi lety mého života, proto se ho nechci úplně vzdát. Občas sem určitě ještě něco napíšu, ale soustředit se budu na svoje druhé, opravdovější a méně naivní "dítě".
Přesto nevím, proč sem vůbec ještě mám potřebu něco psát, vždyť to nikdo nečte a když už si to jednou někdo přečte, stejně zklidím vždycky víc opovržení, než chvály nebo aspoň objektivní kritiky či diskuse. Jenže to už narážím na úplně jiný problém spíše osobního rázu.
Tak se zatím mějte, na neurčito.
E.
ÚT 1. 11. 2011
1. listopadu 2011 v 18:58 | ErJa
|
Deník
Tak jo. Mám dvě možnosti. Buďto se na tenhle blog vykašlat a založit novej, anebo se vykašlat na to, že sem nesmím psát některé věci. Dost mě totiž štve, že link na tenhle blog už má dost lidí, se kterými se znám osobně, což mi pak tak trochu brání v tom, abych sem cokoli psala otevřeně nebo opravdově, protože o spostě věcech by spousta lidí, co mě znají, vůbec neměli vědět. Nechci, aby to věděli. Proto sem píšu hlavně o blbostech, nebo dost okrouhle. Je mi jedno, co si o mně kdo myslí, ale kdybych sem psala všechno, tedy hlavně to podstatné z mého života, nebylo by to zrovna pěkné a myslím, že by se na mě i mí někdejší přátelé radši vykašlali, protože by si mysleli, že to nemám v hlavě v pořádku (ehm, že to mám v hlavě v extrémním nepořádku).
Na druhou starnu se ale ze spousty věcí opravdu potřebuju vypsat a proto mě štve, že sem z etických důvodů nic psát nemůžu. Takže to asi odpískám, protože nemám nejmenší náladu poslouchat zas něco o tom, co to sem píšu za blbosti a že moje problémy jsou směšný, od někoho, koho mám sice ráda, ale kdo o mym skutečnym já vlastně ví prd. To že sem píšu převážně o kravinách, neznamená, že nemám jiný problémy, spíš jen, že se snažím být zkurveně korektní.
Takže sbohem, rozhodla jsem se. Sem už psát nebudu. Je to tu prokletý. Napsala bych ještě něco sprostýho, protože jsem tak trochu naštvaná (ale abyste to nepochopili špatně, jsem naštvaná hlavně na sebe, protože teď si uvědomuju, že psát tři roky úplný sračky je ztráta času. Haleluja!)
V nejbližší době si pravděpodobně založím novej blog a budu tam psát ty nejzkurvenější hnusy, co se mi staly a co se mi doopravdy honěj v hlavě. Ale nebude to číst nikdo, koho znám osobně, na to si dám pozor. Bejt korektní diplomatka s velkym falešnym úsměvem na ksichtě už totiž bejt nechci.
Zde hledá